Prokletí žlutozeleného škorpióna

Ušlo to, nicméně má spokojenost je tak nějak poloviční. Chtělo by to možná krapet míň Woodyho. Před kamerou samozřejmě. Za ní mi nikdy moc nevadil, ale jak mu jednou za čas něco přeletí přes nos a stoupne i před ní, tak má bodová stupnice vzhledem k jeho rachitické postavě jede samovolně dolů. Nemůžu za to, ale je to tak a i když se Helen moc snaží a zbytek filmu je vtipný, tak to víc jak 3,49 dneska nebude. (21.05.2016)

Důkaz, že Woody Allen stále umí zahrát, že jako scénárista pořád umí napsat skvostné dialogy a že ani jako režisér do starého železa ještě nepatří. Prokletí je proklatě vtipné, inteligentní i skvěle zahrané. Příjemné překvapení od tvůrce od něhož se to již nečekalo. Doufejme, že nejde pouze o labutí píseň. (21.06.2007)

Komedie v allenovském stylu? Co víc si může divák přát. Každý je zvědavý co tento vynikající režisér a herec zase vymyslel. A výsled se mu jak vždy vydařil. Vynikající herecké výkony samotného Wodyho Allena a oslnivé Helen Hunt jsou největšími přednostmi filmu. Velkou zásluhu má také scénář, který dopřál umělcům hodně volnosti. Což se jak je vidět vyplatilo. Plno vtipných hlášek a situací jsou zárukou vynikající zábavy. Ještě, že se v ČT nerozhodli vyrobit dabing, kdo ví jak by to zas dopadlo... Jediné co mi tak trošičku vadilo byl dojem lacinosti, ale musím uznat, že dobrý film jde udělat i s omezeným finančním příjmem. Hlavní je chtít... (30.12.2007)

Woody Allen nám Prokletím žlutozeleného škorpióna ukazuje, že se nebojí vstoupit ani do divokých vod situační komedie. Samotná zápletka filmu se od ostatních Allenů velice liší. I když snímek není tentokrát zaplněn dialogy – čehož si velice cením, protože jsem mohl u filmu přemýšlet co se to vlastně děje – tak jak bychom čekali, jsou to právě ony, co mu dodávají jeho komedičnost (kromě zde již zmíněných třeba: „Pokud zemřu, řekněte balzamovačům, ať mi zanechají úsměv...“). Kromě skvělého scénáře opět spatříme dobré herce, zvláště samotný režisér však překvapí. Woody Allen totiž opustil svou tradiční koktavost, za což si zaslouží velikou pochvalu, protože tento herecký styl mi vyhovoval daleko více. Další, ne ale tolik razantní změnou, prošel hudební doprovod. Místo starých známých retro tónů k nám z bedýnek vystupuje o kousek modernější změna. A možná je to právě jeho netradičnost, co mě tolik zaujalo, vlastně Prokletí žlutozeleného škorpióna byl první Allen, který mě opravdu chytil a nedovolil mi ani jednu maličkou myšlenku na přepnutí televizního kanálu. (27.12.2005)

První Woodyho film nového století je výborná, trošku šílenější komedie založená na nesmyslné síle dvou slov: "Konstantinopol" a "Madagaskar". Takže špetka fantazie a už tu máme příběh a prostor pro mistra Allena, jako vždy obletovaného ženami o desítky let mladšími. Není to tentokrát žádná analýza mezilidských vztahů, hledání smyslu života nebo tajemství smrti. Nechybí ale výborná hudba a standardně kvalitní hlášky jedna za druhou. A aby to nevypadalo, že tu nenajdeme vůbec nic hlubokého: "Rozhodujete se špatně. Hlavou, ne srdcem. Tady jsou šedé buňky, tohle je krev. Krev obíhá, vyzná se. Buňky jen dřepí a myslí." A to není všechno! (18.02.2006)